Eva Šaušová pracuje už přes deset let jako probační úřednice ve středisku Cheb. Za tu dobu se Eva věnovala téměř všem agendám probačních a mediačních činností a vyzkoušela si i práci vedoucí střediska. V současné době největší část Eviny práce tvoří práce s mládeží. Od roku 2014 působí jako regionální metodik pro agendu mládeže v Západočeském soudním kraji.  

K mediacím říká: „Vážím si všech, kteří se mediace zúčastní, protože to svědčí o jisté dávce osobní odvahy, vůle a ochoty řešit konflikty a problémy konstruktivně a nahlížet na ně i pohledem druhé strany, což je mnohdy opravdu těžký úkol.“

Jak dlouho se věnujete mediacím a proč jste si za svou specializaci vybrala právě mediaci?  

Mediace mne zajímala od samého začátku mé práce u Probační a mediační služby, a z toho důvodu jsem se také již v roce 2011 přihlásila k výcviku Řešení konfliktu technikou mediace u Asociace mediátorů ČR. Od absolvování odborné zkoušky pro úředníky v roce 2012 jsem již pracovala v agendě zprostředkování řešení konfliktu a od té doby usiluji o to, aby byla nedílnou součástí práce s pachatelem a poškozeným, a to jak u dospělých, tak mladistvých. Za těch přibližně 8 let, co se snažím mediační setkání praktikovat, jich proběhlo, počítám, kolem 70-80.  

Co předchází mediačnímu setkání?  

U každého případu, ke kterému se dostanu, a kde existuje byť hypotetická možnost realizovat mediační setkání, se zamýšlím nad způsoby, jak zařídit, aby se mediace opravdu uskutečnila. Beru to trochu jako výzvu. Snažím se oběma stranám nenásilně vysvětlit, co pozitivního jim takovéto setkání může přinést, ale zároveň na ně netlačit. Baví mne různorodost přístupů a reakce klientů (jak pachatelů, tak poškozených), baví mne hledat cesty, jak se jim přiblížit tak, aby i oni spatřili užitečnost tohoto setkání. Někdy stačí velmi málo, třeba jen krátký telefonický rozhovor, a mediace je naplánována. Někdy klient od počátečního naprostého odmítání až k přijetí této myšlenky a k účasti na mediaci urazí velký kus cesty, může to být i po několika osobních setkání s probačním úředníkem-mediátorem. Každopádně si vážím všech, kteří se mediace zúčastní, protože to svědčí o jisté dávce osobní odvahy, vůle a ochoty řešit konflikty a problémy konstruktivně a nahlížet na ně i pohledem druhé strany, což je mnohdy opravdu těžký úkol.  

Jak se na mediaci připravujete a jak se před tím cítíte?  

Před každou mediací se snažím připravit si půdu tak, abych přibližně věděla, jak budou obě strany k setkání přistupovat, jaká jsou jejich očekávání, eventuálně co mohou nabídnout. Praxe mne však naučila, že i přes veškerou přípravu dokáží účastníci překvapit, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Před každou mediací tedy cítím vždy určitou míru nervozity (kterou se spíše snažím přetavit v bdělost a připravenost na jakýkoli vývoj situace) a zároveň i určitou zvědavost… Je to tak trochu adrenalin. Každopádně cítím vůči oběma stranám zodpovědnost – nikoli proto, že bych byla zodpovědná za jejich ne/dohodu, ale proto, že jim musím zajistit bezpečný prostor pro jednání, které pro ně, jak jsem již říkala, nebývá lehké. Po mediaci je pro mne velkým zadostiučiněním, když vidím, že obě strany (někdy jsou to i rodiče mladistvých, kteří se účastní mediace) jsou schopné si o problému normálně popovídat, vzájemně se poslouchají a leckdy i pochopí situaci toho druhého, odcházejí pak spokojení a uklidnění. K tomu samozřejmě zdaleka ne vždy dojde, takže jsou to takové vzácné chvilky.  

Jarní vlna epidemie COVID-19 ukázala potřebu řešit probaci a mediaci také přes moderní platformy a více přizpůsobit práci probačních úředníků aktuálním bezpečnostním trendům. Ty zohledňují prevenci proti nákaze COVID-19 a chrání zdraví pracovníků Probační a mediační služby, ale samozřejmě také obviněných a odsouzených. Proto od 2. listopadu 2020 naplno startuje projekt videokonferenčních hovorů mezi probačními pracovníky, obviněnými a odsouzenými.  

Probační a mediační službě se podařilo vyjednat s Vězeňskou službou ČR možnost využití videokonferenčních hovorů k osobním konzultacím s vězněnými osobami, se kterými naše služba vstoupila do spolupráce. Tento systém již využívají soudy pro svá jednání a v době kdy jsou díky epidemii střediska Probační a mediační služby a věznice vystaveny aktuálnímu riziku šíření onemocnění COVID-19, tak poskytuje možnost kontaktu, který nelze mezi probačním pracovníkem a obviněným či odsouzeným nahradit korespondenční cestou.  

„Naši pracovníci s klienty často probírají citlivá témata, která souvisejí s jejich trestnou činností, přijetí jejich odpovědnosti za spáchané činy, problémy se závislostí, osobní situaci nebo řešení odškodnění obětí. Proto je nutné, aby byly obě strany ve vzájemném osobním kontaktu, abychom dále kvalitně, stejně jako doposud, zajišťovali pro společnost tolik potřebný výkon probace a mediace. Tento způsob kontaktu s klienty přes moderní platformy nejenom vše zmiňované umožňuje, ale je také bezpečný pro obě strany během probíhající epidemie,“ upřesňuje výhody celého projektu ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková.  

Probační a mediační služba připravuje u osob vazebně stíhaných stanoviska k nahrazení vazby dohledem, případně za využití elektronického monitoringu. Tyto podklady slouží pro následné rozhodování soudu. U odsouzených, kteří vykonávají trest odnětí svobody, se jedná o spolupráci za účelem přípravy podkladů k podmíněnému propuštění a výstupem je stanovisko k žádosti o podmíněné propuštění, které opět slouží jako podklad pro rozhodování soudu v dané věci.  

O AUTOROVI Pracuji u Probační a mediační služby 15 let. Svou práci vykonávám na středisku v Berouně. K psaní jsem byl puzen od malička, resp. od doby, co jsem se naučil psát. Pořád jsem si do sešitů něco zapisoval. Mými prvními hrdiny byli indiáni a kovbojové. Nicméně jsem slíbil sám sobě, že se stanu spisovatelem, až mi bude padesát. Proč tak pozdě? Až ochutnám život a budu mít O ČEM psát. Proč mne zrovna toto napadlo jako caparta, netuším.  

OBAL KNIHY Na obalu knihy jsem využil motiv Michelangela Buonarrotiho ze Sixtinské kaple Zrození člověka. Chtěl jsem tím říct, že tím, jak se „dotýkáme“, potkáváme, ovlivňujeme, tak se vzájemně spoluutváříme. Najdete tam ruku autora a ruku jedné probační úřednice (mimochodem vynikající mediátorky), kterou jsem na úvodních stránkách této knihy požádal o ruku.  

O KNIZE Román Mediace pojednává o tragédii, vině a hledání odpuštění v prostředí, které mu není vůbec nakloněno. Vysokoškolák Pavel po oslavě narozenin spáchá trestný čin, jehož obětí je náctiletý Tomáš. Probační úřednice Anežka se učí, jak pracovat s pachateli a oběťmi, její ideály se tvrdě střetávají s realitou a život jí ztěžují epileptické záchvaty. Do děje vstupuje vážně nemocná učitelka Kateřina a vrah Marcel.  

Forma příběhu podtrhuje i samotný proces mediace, při kterém dochází k setkání pohledů různých stran. Hrdinové popisují události ze svého pohledu, promlouvají v ich-formě. Každá postava má i svůj jazyk, např. jazyk náctiletého Tomáše Mládka vznikal na koupališti ve Zdicích. Celé léto jsem tam trávil každou volnou chvíli, abych poposedával u skupinek mladých lidí s poznámkovým blokem a zaznamenal jejich autentický jazyk. Tato psychologická mozaika nastoluje výzvy, které v hrdinech probouzí to nejlepší i to nejhorší. Probační úředník si možná více než jiné profese každý den uvědomuje poselství knihy: „Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš.“  

I když v psaní je člověk „sám“, vydání knihy je týmová práce! To jsem se naučil při vydání Mediace. Výsledná podoba vznikla v tvůrčím dialogu s redaktorkou Janou Šulistovou (mající zkušenosti se sociální prací a publikující články o civilní mediaci), korektorkou Evou Kadlecovou (dvorní korektorkou Zdeňka Svěráka), grafikem a sazečem Jirkou Houžvičkou (fyzická podoba knihy je jeho zásluha) a s podporou nakladatelství Pointa, které mi od začátku projevovalo velkou důvěru. Na tyto lidi se někdy neprávem zapomíná.  

O ZRODU KNIHY Na kvalifikačně vzdělávacím kurzu Probační a mediační služby v roce 2006 nám tehdejší ředitel Pavel Štern vyprávěl příběh Russe Kellyho, který stál u zrodu moderního pojetí restorativní justice. Tento životní osud mi přišel natolik silný a úchvatný, že jsem si už tehdy říkal, že by si zasloužil, aby se o něm vědělo více. U zrodu knihy stál ovšem až narozeninový dárek kolegyň ze střediska. K mým 39. narozeninám mi zaplatily víkendový kurz Naučte se pracovat se svým textem u Markéty Dočekalové v Sezimově Ústí. Nedostal jsem od nich téměř žádné informace předem. Až na místě jsem zjistil, že se jedná o dílnu tvůrčího psaní určenou pro několik málo spisovatelů, kteří tam budou pracovat na svých textech. Já sebou neměl žádné texty. Když jsem je po nocích dodělával, kolegyním jsem v duchu poslal několik ne úplně nadšených vzpomínek. U stejné lektorky jsem následující rok navštěvoval kurz Psaní beletrie, kde se zrodila postava Karolíny Pechové z knihy Mediace, a napsal jsem tam text, který najdete v románu v kapitole 12 na stránkách 51 až 54.  

Na kurzu jsem se naučil, že by první literární počin měl být z prostředí, které důvěrně známe. Proces mediace mě od samotného začátku práce v Probační a mediační službě fascinoval. Stále jej beru jako naši královskou disciplínu. Ač může lidem nesmírně pomoci, stále se o něm moc neví. Snad román Mediace alespoň trochu přispěje ke zlepšení povědomí o mediaci jako takové. S tím souvisí i další sdělení románu – jen ti, co jdou k sobě, se mohou potkat. A to platí samozřejmě i naopak.  

O TVŮRČÍM PROCESU Těžko se to popisuje. Samotný text mě napadá, přichází ke mně a já jej zapisuji. Jediná má přidaná hodnota je v tom, že do něj přidávám gramatické chyby, které po mně pak opravuje korektorka. Prakticky celá kniha byla napsána při poslechu Mozartova Requiem. Asi by nikdo nespočítal, kolikrát jsem slyšel dokola tuto geniální skladbu. Psaní trvalo několik let, vytvořil jsem sedm verzí příběhu. Prvními čtenáři příběhu byly kolegyně, které mi tehdy předaly dárek v podobě kurzu. Jedna z nich po přečtení zareagovala: „Tě vyhodí z práce, když to zveřejníš.“ Nicméně knihu v uveřejněné podobě předem nečetl nikdo. K těm, co se s románem seznámili před jeho vydáním by mi přišlo nefér, kdyby tam pro ně nebylo něco nového. Tak jsem napsal verzi osmou, kde přibyla postava soudce Čestmíra.  

O ČTENÁŘÍCH Těm bych chtěl poděkovat především. Dobrou knihu dělá dobrý čtenář – v to věřím. Za to, jak bude úspěšný život příběhu, může z velké části citlivost čtenáře. Bez lásky není nic a bez čtenářů příběh vyvane do ztracena.

Petr Bazger

Během celého příštího roku, tedy od ledna 2021, si bude Probační a mediační služba připomínat 20 let od svého vzniku. Nyní tedy přišel ten správný čas na modernizaci a změnu vizuální prezentace celé organizace. Zároveň jde o pomyslný první dárek, který si služba ke svým narozeninám nadělila.  

Probační a mediační služba je státní organizace, která zajišťuje kontrolu výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, připravuje podklady pro jejich ukládání a nabízí možnost jednání mezi pachatelem a obětí o urovnání následků trestného činu. Nová grafická značka charakterizuje celou šíři práce Probační a mediační služby.  

„Oslovili jsme zkušeného zlínského grafika Michala Zdráhala, kterému jsme dali základní charakteristiku naší činnosti a chtěli jsme, aby se odrazila v logu, které nás bude prezentovat. Myslím si, že se autorovi dílo opravdu zdařilo a ve službě je tato změna přijímána velmi pozitivně,“ uvedla ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková.  

Zadání pro tvorbu nové grafické značky mimo jiné obsahovalo následující charakteristiku:

• Kruh je symbol naší práce! Umíme ho otevřít i uzavřít.
• Odemykáme nové, uzamykáme staré (bolestivé).
• Člověk je středobodem naší práce.
• Dovedeme „obejmout“.
• Vidíme cestu i přes bludiště problémů.
• Slyšíme volání o pomoc.
• Snažíme se o pozitivní změny.
• Umíme zvednout také výstražný prst!
• Doufáme, že se Vám bude náš nově představený vizuální styl prezentace líbit a brzy si zvyknete na tuto pozitivní změnu.

V úterý 15. 9. 2020 se uskutečnila zahajovací konference k projektu PDP1 – Systém společného vzdělávání. Ten představili zástupci Ministerstva spravedlnosti, Probační a mediační služby (PMS) a Vězeňské služby (VS). Projekt má za cíl propojit systém vzdělávání pracovníků VS, PMS a dalších subjektů v oblasti vězeňství, probace a mediace.  Financování projektu v celkové výši 20 451 000 Kč je hrazeno z programu Spravedlnost v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021, jejichž hlavním koordinátorem je Ministerstvo financí.  

Vzdělávací projekt PDP1 – Systém společného vzdělávání se zaměřuje na posílení spolupráce v oblasti justice vytvořením společného vzdělávání nejen pro zástupce VS a PMS, ale také pro sociální kurátory, zástupce neziskových organizací, justiční aparát a další odborníky v relevantních oblastech. Zvýšením kvalifikace a kompetencí osob, které poskytují péči lidem ve výkonu trestu a také po jejich propuštění, dojde k výraznému zkvalitnění nabízené péče.  

„Zvýší se efektivita poskytování služeb pro odsouzené či osoby propuštěné z vězeňských zařízení. Tento inovativní přístup je nejsilnější stránkou projektu, neboť má skutečný potenciál přispět ke spolupráci a výměně zkušeností všech relevantních pracovníků a organizací a tím také k resocializaci osob po výkonu trestu a ke snížení míry recidivy,“ uvedl při zahájení náměstek sekce koordinace boje proti korupci Jeroným Tejc.  

„Každá organizace, má-li být úspěšná a mít vzdělané pracovníky, tak se musí starat o systém vzdělávání. Probační a mediační služba má tento proces v rukou od samého počátku. Jsem velmi ráda, že tento proces vzdělávání svých lidí nedělá sama, ale ve spolupráci s lidmi, ať už jsou z justičního prostředí či z neziskových organizací. Od začátku víme, že tohle velmi funguje a systém je tímto obohacen,“ řekla ve své úvodní řeči ředitelka PMS Andrea Matoušková.

  „Spolupráce všech zmíněných subjektů, myslím, dnes funguje dobře. Avšak bez vzájemného poznání alespoň základní problematiky systému činnosti svých partnerů a bez sdílení informací může jen stěží dojít k opravdu aktivní a efektivní spolupráci. Dosud převážně oddělené systémy v péči o klienty, jimiž jsou často právě vězněné osoby a osoby propuštěné z výkonu trestu, fungují stále spíše vedle sebe než spolu. Úroveň spolupráce tak může být nadále jen dobrá, nebo ji díky tomuto projektu a poskytovaným financím můžeme posunout na výbornou,“ doplnil za Vězeňskou službu její náměstek Simon Michailidis.  

Významnou součástí projektu je mezinárodní spolupráce realizovaná s partnerem projektu, kterým je vzdělávací organizace v rámci norských nápravných služeb (KRUS). „V rámci bilaterálních aktivit máme naplánováno celkem šest pracovních cest, díky nimž dojde ke sdílení dobré praxe a přenosu know-how v oblasti vězeňství, probace a mediace. Třikrát se účastní čeští experti cesty do Norska a třikrát přijedou norští experti do České republiky,“ sdělil Lukáš Dirga z oboru milostí a inspekce MSp. Podle manažera projektu Jana Rychetského z MSp projde školením minimálně 1 400 lidí.

Yellow Ribbon Run (YRR), běh na podporu integrace lidí s trestní minulostí, proběhne ve čtvrtek 8. 10. 2020 v Aktivním lesoparku Řepy. Pod heslem „Uteč předsudkům“ se sejdou úspěšně integrovaní běžci, běžci ze státních institucí, neziskových organizací, firem i „fandové“ – jednotlivci. Jako první se před běžce postaví herec Václav Neužil, který závod symbolicky odstartuje. Vzhledem k epidemii COVID-19 letos nemohou běžet odsouzení ve výkonu trestu. Ti ale přesto se žlutou stužkou poctivě trénují v rámci sportovních aktivit ve věznicích, odkud na dálku projekt podporují. Akci doprovodí písně, které Petr Čtvrtníček s vězeňskou kapelou Wsedě nahráli ve studiu Davida Kollera.  

„Letošní koronavirová situace se významně dotýká i vězněných osob. Po propuštění z výkonu trestu budou více než v dobách ekonomického růstu potřebovat pomoc s novým startem. Děkujeme všem, kteří nám pomáhají,“ říká Petr Dohnal, generální ředitel Vězeňské služby ČR.    

„Stejně tak je v současné době podstatné upozornit na problematiku zaměstnávání bývalých odsouzených a ocenit zaměstnavatele, kteří dávají práci buď přímo vězňům nebo otevírají pracovní pozice lidem se záznamem v rejstříku trestů,“ dodává Dagmar Doubravová, ředitelka RUBIKON Centra.  

Běh a akce se žlutou stužkou doprovází vězeňská kapela Wsedě, jejímž hrdým bubeníkem a zároveň nadšeným ambasadorem YRR je herec a scénárista Petr Čtvrtníček: „Na podzim se nám podařilo, za laskavé podpory Davida Kollera, nahrát obě autorské písně Wsedě. Rádi bychom je prosadili do vysílání v rádiích,“ doplňuje.  

Jubilejní 5. ročník běhu organizuje sportovec a filantrop Tomáš Slavata, nově se připojily i další osobnosti. Akci bude moderovat hudebník a moderátor Tomáš Grohregin. Atmosféru zachytí svým fotoaparátem oceňovaný fotograf Jan Jirkovský, který je také autorem fotografií k příběhům běžců pro putovní výstavu „Uteč předsudkům aneb žlutá stužka v pohybu“.  

Projekt Yellow Ribbon Run spoluorganizuje Vězeňská služba ČR, nezisková organizace RUBIKON Centrum a Probační a mediační služba.  

„U projektu stojíme s našimi partnery od samého začátku. Naši probační úředníci podporují lidi s trestní minulostí každý den a pracují na osvětě k tomuto tématu v jednotlivých krajích. Letošní běh je bohužel poznamenaný současnou koronavirovou situací a právě proto má možná ještě větší význam to, že se uskuteční. Naši pracovníci jsou v běhu mezi klienty každý den, takže lze s nadsázkou říci, že Probační a mediační služba projekt podporuje každou minutu během dne,“ říká Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační služby.  

Speciální „videopozdrav“ poslala také nově nastupující ředitelka vězeňské služby ze Singapuru, kolébky Yellow Ribbon Run.

Odkaz na video ze studia Davida Kollera

Odkaz na píseň žlutá stužka

Odkaz na video Singapur

Fotogalerie ZDE 16.9.2020 MgA. Martin Bačkovský Kontakt: Veronika Friebová
PR Specialista Yellow Ribbon
mobil +420 778 457 229
friebova@yrr.cz
www.yellowribbon.cz